To chce klid a nohy v teple na Blog.cz

A je to zase tady, kdy potřebuju někomu říct to co mě nejvíc trápí, ale není komu. Což je docela paradox, když jsem dneska byla 4 hodiny venku se svojí nejlepší kamarádkou, ale tý to říct nemůžu, protože bych si před ní připadala hrozně blbě..
Já si tak totiž přijdu i před sebou, ale tak co mám dělat.. Napíšu to celý od začátku.. Začal mi psát kamarád, teda v tý době, to pro mě byl spíš známej, se kterym jsem se občas pozdravila.. Ale pak jsme si psali víc a víc a šli jsme ven, teda ven není moc přesný, šli jsme totiž do hospody, byli jsme tam sami, protože jí maj jeho rodiče v pronájmu a my jsme tam šli zatopit.. a tam jsme si taky dali první pusu, ta byla ale čistě kamarádská.. ten týden, jsme se viděli ještě ve čtvrtek, kdy už to nebyla jenom nevinná pusa.. pak to ale nějak utichlo a asi 14 dní jsme si nepsali.. Pak jsme si zase začali psát a to jsme asi neměli.. Šla jsem k němu a tam to nebylo vůbec nevinný a druhý den to samý.. V sobotu jsme se neviděli, v neděli jsme si psali a já si uvědomovala, že to pro mě není jen kamarád.. No a v pondělí přišel šok.. Ještě ráno jsme si psali a pak když jsem se odpoledne nudila ve škole, zapla jsem fb a první příspěvek byl, že je ve vztahu.. Strašně mě to nasralo, protože to co psal a co říkal? Jenom tak?
Napsal mi až v úterý večer, kdy jsem byla pěkně nepříjemná a on se ještě divil proč, ale já mu nedokázala napsat, že žárlim. Pak mi psal ve středu co se stalo, to že byl ve vztahu bylo fake, ale to jsem nemohla vědět.. Tak jsem mu napsala, že jsem měla špatnou náladu a pak už jsme si zase psali v pohodě.. Ve čtvrtek měl status, že je rád, za všechno co se stalo, že by jinak nepoznal jí. Od tý středy jsme si nepsali a já se dost bojim toho, že poznal někoho jinýho.. Dneska jsem ho viděla, byla jsem venku s kamarádkou, která neví, že jsem s ním něco měla, tak jsem se ho jenom zeptala, jestli bude dneska někdy doma, že byych se stavila pro flashku, kterou jsem mu půjčovala, aby stáhnul filmy z ntb a mohli jsme na ně koukat v tv, potřebuju jí do školy a odpověděl, že se večer staví a hodí mi jí.. Nestavil se.
Je mezi námi 6 let rozdíl.. to je dost já vím, ale když jsme to spolu probírali, tak říkal, že věk neřeší, že jsem rozumější než plno holek v jeho věku.. Asi změnil názor a já mu přijd malá, nebo fakt nevím.. Nevím nic, nevím co mám dělat.. Protože ho mám fakt ráda.. Každopádně tohle to vystihuje, on byl ten, kterej mi ze začátku pořád psal a chtěl chodit ven..
Omotat si holku kolem prstu a až se do tebe zamiluje ji ignorovat,je dost ubohý

Tak se po delší době zase hlásím..
I když zase tak dlouhá doba to nebyla, hrozně moc se toho změnilo, teda aspoň mě to tak přijde.. Ve škole je to poslední dobou celkem ok, zejtra je vysvědčení a to moje dopalo nad očekávání. Byla jsem na horách, kde to taky až na ten konec bylo parádní a hned bych se vrátila zpátky, daleko od reality, každej večer strávenej s hrou, kterou jsme pojmenovali Piješ, protože se tam nic jinýho nedělá a se strašně fajn lidma.

A taky se trochu pozměnil můj vztah s Martinem, k lepšímu naštěstí. Je to pořád něco mezi kamarádstvim a vztahem, ale už je to takový... vážnější, válame si, píšeme si, jsme spolu častějc.. Ale není to ono to co jsem si myslela, že to bude. Nevím čím to je, ale prostě je to takový jiný.

Taky mě poprvé v životě vyslýchala policie.. nebo vyslýchala, přišel za mnou policajt, zeptal se mě na pár otázek a zase šel. Ne že bych něco udělala, ale kvůli jedný nehodě..
Taky potřebuju novej mobil, protože můj lehce stávkuje a já nevim jakej, nemáte někdo nějaký doporučení nebo tak?:) Mě se líběj tři.. SE Xperia arc, HTC Sensation a Samsung S II.. ale nevím no:/
Taky si už konečně budu dělat řidičák na matorku, hrozně se na to těšima doufám, že se mi to povede, protože si konečně pak dojedu kam budu chtít bez závislosti na ostatních, což bude fajn:)
No to je takový kraťoučký shrnutí, toho co se poslední dobou děje.. A přidávám písničku, kterou zbožňuju a posloužila jako inspirace názvu článku:)

Jo asi mi hráblo nebo fakt nevim, měla bych řešit školu a známky, přece jenom bude pololetí a bylo by fajn mít hezký vysvědčení, a já mezitím řeším kluky. Teda nevím, jestli se dá říct řeším, spíš na ně myslím,což je vlastně to samý, nebo ne?

Nevím a je to vlastně jedno. Každopádně mi přijde divný zabývat se něčím co stalo minulej rok. Ale stejně se tím zabývám, vzpomínám, štve mě to. A za všechno může jedna debilní písnička, která mi vždy všechno připomene. A to jsem jí v poslední době už mohla poslouchat v pohodě, ale je to asi tím, že je to rok zpátky co se to všechno dělo a štve mě, že teď už to tak není.
Jde o bráchy kamaráda, se kterym jsem se seznámila minulej rok na Silvestra, a protože jsem byla v náladě, dělala jsem věci co bych normálně nedělala a a s tím klukem jsem měla něco víc. Potom jsme se dali dohromady a všechno bylo boží. Pořád jsme někam chodili a bylo to strašně fajn a já byla hrozně šťastná a moc jsem tomu nevěřila. A jak to rychle začalo, tak rychle to i skončilo, bohužel.

A já z toho byla dost rozohzená, strašně mě to štvalo, protože já ho měla vážně hodně ráda a myslela jsem si, že i on mě. Ale asi neměl, řekl mi, že už to není jako dřív, že už to nemá cenu (přitom to byl on, kdo neměl čas, protože byl na lyžáku a hlavně měl pořád tréninky). Ale to mi přišlo jako blbost, spíš jsem si myslela, že je v tom jeho nejlepší kamarádka, která je bohužel pro mě moc hezká a asi i fajn.

Asi měsíc jsem z toho byla lehce v pr*eli, ale pak to bylo docela v pohodě. Pak byli čáry a první akce na který jsme se zase potkali. A já jsem tam měla něco s jeho kamarádem, kterej se mi dřív hrozně líbil. Protože jsem byla zase rozpovídaná šla jsem za D. a zeptala se ho, proč se se mnou doopravdy rozešel, on mi řekl, že to nechce řešit, tak jsem odešla. Ale že jsem tam byla s jeho kamarádem, se mu prej moc nelíbilo, spíš ho to sralo. Ale to mě bylo jaksi jedno.

Pak jsme se zase potkali na jedný akci tady u nás, kde byla i jeho milá kamarádka, tak jsem si sedla úplně k jinýmu stolu než k naší partě, protože s těma dvěma se mi bejt nechtělo. Celej večer jsme si se nevšímali, já jsem si to užila s kámošema, který pak odjeli a já musela jít k tomu stolu kam se mi tak nechtělo. Naštěstí tam jeho milá kamarádka nebyla a my dvy se dali do řeči, už ani nevím jak. Pak jsme se vytratili pryč a opět spolu něco měli, bral to jako úlet a mě to zase nějakou dobu sralo. Ale aspoň mi řekl důvod rozchodu a vážně to byla jeho kamarádka, taky mi řekl, že teď už by to neudělal, že mě má fakt rád, ale že mi nechce víckrát ublížit. (hahaha jak originální..)

Každopádně v září (ano po 5 měsících od tý doby co se se mnou rozešel) jsem z toho byla definitivně venku a začala jsem řešit i jiný kluky. A teď na mě zase přijde ta divná nálada, kterou jsem měla minulej rok od 21. února dost dlouho, doufám, že se z toho vyspím.
A to je ona, písnička, která to všechno zavinila, která mi v tý době přišla, jako kdybych jí měla zpívat já (ne to by nedopadlo dobře), protože ten text je úplně vystihující...

Přesně kvůli tomuhle jse si blog založila. Potřebuju někam napsat co mě trápí (trápí mě to vůbec?). Takže tohle tak trošku nahradí mojí nejlepší kamarádku, kterou nemám. Ne že bych neměla kamarádky, mám. Ale tak nějak nevím, která je ta nejlepší. Dřív jsem to věděla, ale protože si našla kluka, lehce mě odsunula na druhé místo v žebříčku a já jí vlastně taky, není to co dřív. Pak je tu kamarádka, která o mě ví všechno, říkám jí vše co chci, ale vidíme se jenom ve škole a jinak vůbec. Takže taky nesplňuje parametry nejlepší kamarádky. Pak mám skvělou kamarádku, se kterou trávím většinu času, ale tý zase neříkám skoro nic z oblastni kluků a takovejch těch důvěrnějších info, protože mi přijde taková.. ještě dětská, že to prostě nechápe. Ale to jsem začala úplně jinak, než jsem chtěla, teď k tomu hlavnímu.

Znáte to, že je kluk, o kterýho se zajímáte, bavíte se s nim a vy by jste chtěli něco víc, ale když se to pak stane, nejste si jistý, jeslti toho kluka chcete? Tak přesně tak to mám teď já. Znám ho docela dlouho, ale až v poslední době se mi začal líbit, když jsme se spolu začali víc bavit.. A já jsem ho strašně chtěla jako víc než kamaráda. Chtěla jsem, aby jsme se spolu bavili co nejvíc, aby mi psal, aby jsme byli spolu.. Viděli jsme se jednou tejdně a že by mi psal, to nee. Až jsme spolu jednou něco měli, což se pak ještě asi 3x opakovalo, dokonce mi i začal psát, ale já ztrácela jistotu, že bych ho chtěla. Spíš jsem jí ztratila úplně a přemejšlim nad tim proč to tak je a co to vůbec je. Zbožňuju to, když mi od něj přijde jen tak sms, mám radost, když mi napíše na chatu na fb, ráda si s ním povídám, plánujem si, co budeme dělat až budem starší, Ale já už necejtim to, že bych ho chtěla mít, třeba mi to takhle stačí, chci ho jenom jako kamaráda, Já nevím. Ale je pravda, že se mi tohle už stalo.. asi půl roku jsem chtěla jednoho kluka, hrozně moc a pak, když jsem s ním konečně byla tak už jsem ho najednou nechtěla.
Nechápu to, ale chci to pochopit, nevím co mám dělat, jak se před ním chovat.. A hlavně jsem se z toho potřebovala vypsat.

Ahoj,

Na začátek bych se měla asi trošku představit, aby jste vůbec věděli, kdyby to někdo náhodou chtěl vědět, kdo to sem všechno píše.

Jmenuju se Zuzka, takže někomu může můj nick Šimon přijít jaksi zvláštní. Vzniklo to jednoduše, zbožňuju jméno Šimon a protože nemám žádnou přezdívku jak by mi kamarádi řikali jinak než jménem, zvolila jsem to jako svůj nick. Nejsem si jistá, jestli mám uvádět svůj věk, protože když ho občas někomu řeknu tak to nedopadá dobře. To bych možná mohla vysvětlit - většinu lidí můj věk zarazí, většina říká, že vypadám starší, a když pak zjistí, kolik mi doopravdy je, tak ke mě změní přístup a to mě se*e (asi není dobrý psát sprostě hned v prvnim článku).
Vlastně Vám toho o sobě moc neřeknu, kde bydlim uvádět nebudu, stejně by Vám to bylo k ničema a neznali by jste to, tak to zaokrouhlýme na Středočeský kraj :)

Taky bych měla vysvětlit, proč jsem si tenhle blog založila a o čem to všechno vůbec bude. Tenhle blog nebude plnej takovej těch řetězáků a takovejch blbostí co na blogu frčí. Spíš sem budu psát to so mě zrovna napadne, takže celkem blbosti.
V dřívější době, jsem měla už dva blogy, ale to byly ještě takovýty puberťácký BlogHísQy, ano i já jsem si tim prošla a hrozně se za to nenávidím a stydím, protože když to občas pročítám je to spíš k pláči než k smíchu.

Myslim si, že tenhle článek stejně nebude nikdo číst (a ptám se sama sebe jeslti si myslím, že ty ostatní ano?), tak budu končit, už i tak je dost dlouhej.